Během svého dřívějšího působení v Karlín Group dosáhl jedné z největších revitalizací v Evropě, a to právě pražského Karlína. Jak se k nemovitostem dostal a kterou část Prahy čeká podobně slavný osud?

Vždy jste se toužil stát developerem, nebo do vašeho života přišly nemovitosti náhodou?

Jak to tak bývá u většiny věcí, k realitnímu trhu jsem se dostal úplnou shodou náhod. V mém rodném Bělehradu jsem studoval Francouzsko-americkou univerzitu a poslední ročník jsme společně s několika kamarády chtěli dokončit v jiné metropoli. A zcela náhodou jsme si vybrali Prahu. Po dokončení školy jsem začal pracovat v americké marketingové společnosti, kde jsem se po třech měsících vypracoval na vyšší pozici zastřešující realitní aktivity. V té době se začali utvářet velcí hráči na tomto trhu a bylo fascinující stát u jejich zrodu a pozorovat jejich začátky. V tu chvíli jsem věděl, že mě nemovitosti jen tak nepustí.

Zanedlouho poté vás ale do svého týmu přizvala německá realitní a investiční společnost Müller International, a vy jste tak měl možnost nakouknout pod ruce i světovým hráčům. Jak vaše cesta pokračovala?

To byla obrovská zkušenost. U Müllera jsem zůstal přibližně rok, jelikož jsem pak dostal nabídku od jedné z největších světových angloamerických realitních poradenských společností Jones Lang Wootton (dnes Jones Lang LaSalle). Tam jsem nastoupil společně s dalšími lidmi z celé Evropy a měli jsme to štěstí, že jsme se mohli stýkat s úplnou špičkou, která na poli developmentu tehdy byla. Byl jsem u začátků několika předních českých developerů a stál jsem i u zrodu BB Centra pana Radima Passera. 

Dá se tedy říct, že jste byl ve správný čas na správném místě?

Ano, a to doslova. Měli jsme kanceláře v galerii Myslbek, kde jsme se často potkávali a seznamovali. Já jsem mnoha těm firmám díky zahraničnímu přesahu americké společnosti, ve které jsem tehdy pracoval, mohl navíc nabídnout i pomoc. V té době šlo ale především o stavbu komerčních nemovitostí, ty rezidenční se začaly rozvíjet až kolem roků 2002–2003, kdy se velkým „hitem“ v Česku staly hypotéky.

Potenciál nikdy nebude vyčerpaný, vždycky bude nějaká příležitost. Pokud jste kreativní, proaktivní a zkušení, vždycky ji vyhledáte. Ne každý ji však vidíme stejně. Doufám, že podobná revitalizace, jakou jsme udělali v Karlíně, se brzy dostaví i u lokalit, jako jsou Bubny, Vysočany, Zličín a Letňany. Velký potenciál za mě má také žižkovské nádraží a okolí.

Který z momentů těchto začátků považujete za zásadní až zlomový?

Bylo to určitě v roce 2000, kdy mě v rámci několika měsíců oslovilo jedenáct pražských předních developerů a lákali mě, abych přešel na druhou stranu z pozice poradenství do pozice výkonného ředitele jejich společností. Jedné z nich (AFI Europe) už jsem řekl ano, když vtom ke mně přišel můj dřívější klient z dob mého působení v Jones Lang LaSalle, pan Serge Borenstein, a použil kouzlo, které má v sobě. To jeho charisma pro mě bylo důležitější než peníze nebo možnost se okamžitě stát akcionářem. Stal jsem se tedy součástí týmu Karlín Group, společnosti, která měla vítr v zádech v podobě obrovského mezinárodního investora Marca Riche. Jde o zakladatele Glencoru, největšího obchodníka komodit světa, takže naším hlavním a jediným investorem byl právě on. Mít ho za sebou, navíc v té době, kdy se v Praze realitní byznys teprve rodil, bylo nesmírnou výhodou.

Jak dlouho toto partnerství s panem Borensteinem a panem Richem trvalo?

Bylo to v letech 2000–2012, začínal jsem jako ředitel marketingu, pokračoval jsem jako obchodní ředitel a pak ředitel a partner. Měli jsme odvahu, Borenstein měl vizi a já jsem byl ten, kdo svou proaktivitou a tvrdou prací spolu s celým týmem na trhu uspěl. Bylo pro nás výsostné postavení moci se věnovat revitalizaci celé jedné čtvrti velkého území, a to pražského Karlína, která je za mě jednou z nejpovedenějších v Evropě.

Ano, vaše jméno je neodmyslitelně spjato s velkolepými vizemi a se vzestupem Karlína. Proč jste se tenkrát rozhodli stavět právě tam?

Díval jsem se na to optikou cizince, nikoli Čecha. Proto jsem Karlín nevnímal jako historické břemeno nebo průmyslovou zónu. Naopak jsem zde i díky skvělé stavbě viaduktu mezi Karlínem a Starým Městem viděl jasné spojení s centrem, a tudíž opomíjený potenciál. Velkou roli hrála také naše vize, kreativita a pak samozřejmě velmi odlišný přístup k urbanizaci, designu a architektuře. To je alfou a omegou našeho společného úspěchu, konkrétně pana Serge Borensteina, Marca Riche a našeho týmu. Revitalizace Karlína však stále trvá. Právě pracuji s bývalými kolegy z Karlín Group, s nimiž dokončujeme Kay River Lofts – projekt, který je už ze 100 % prodaný. Současně s dalšími partnery zahajujeme realizaci první etapy velkolepého projektu Rohan City, samozřejmě jak jinak než v Karlíně.

Má z vašeho pohledu aktuálně i jiná pražská část opomíjený potenciál?

Potenciál nikdy nebude vyčerpaný, vždycky bude nějaká příležitost. Pokud jste kreativní, proaktivní a zkušení, vždycky ji vyhledáte. Ne každý ji však vidíme stejně. Doufám, že podobná revitalizace, jakou jsme udělali v Karlíně, se brzy dostaví i u lokalit, jako jsou Bubny, Vysočany, Zličín a Letňany. Velký potenciál za mě má také žižkovské nádraží a okolí.

Nově jste v Karlin Port spustili nemovitostní fond zaměřený na výjimečné projekty. O co přesně jde?

Asi před rokem jsem se bavil s panem Goldshteinem, který je aktuálně finančním ředitelem a spolumajitelem Karlin Portu, že by bylo dobré spustit fond. Ne kvůli daňové optimalizaci, jako to dělá většina ostatních, ale kvůli možnosti vytvoření nástroje, přes který budeme moci získávat peníze pro následné investice. Naším cílem je kupovat do fondu škálu projektů jako core, core+, value add a zejména projekty developerské. Díváme se na každý segment realitního trhu. Náš přístup se liší od konkurence tím, že je specifický, co se například architektury a designu týče, a tak chceme investorům nabídnout  využití našich zkušeností i know-how. A uložit si do něj peníze. Aktuálně figurujeme ve dvanácti projektech v Praze, v jednom projektu v Bělehradě a zároveň expandujeme do Německa.

Ředitelem tohoto fondu se stal investiční manažer Dalibor Kolář. Proč právě on?

Pan Kolář žil několik let ve Velké Británii a Austrálii, odkud si kromě dobré znalosti jazyků odnesl i velké zkušenosti. Je stejně jako my v Karlin Portu proaktivní a rychlý, tyto vlastnosti však kombinuje i s racionalitou, která je typická spíše pro Čechy.

Jaký je aktuální stav fondu?

Troufám si říct, že minimálně do konce tohoto roku budeme mít 50 % našeho cíle, to znamená přislíbeno minimálně 40 milionů eur.

Vraťme se zpět k nemovitostem jako takovým. Poptávka po bytech neklesá, naopak. Jak odhadujete vývoj na tomto trhu do budoucna?

Pravidelně s partnery děláme report o chování trhu s nemovitostmi, a tak si dovolím pár čísel: dneska je na realitním trhu v Praze nedostatek 115 tisíc bytových jednotek. Ročně se dokončí jen pět až sedm tisíc bytů, a tak si každý lehce spočítá, že poptávka s nabídkou se nemůže potkat ještě opravdu dlouhou dobu. Obrovská poptávka a malá nabídka jsou výsledkem i povolovacího procesu, který je v Česku velmi zdlouhavý a zdržující. Byty v těch nejlepších lokalitách v Praze, dle mého názoru, do deseti let stoupnou z hlediska ceny o 100 %.

Říká se o vás, že nikdy neztrácíte svůj čas s lidmi, kteří pro vás nejsou důležití. Bylo to tak vždy?

Bylo, nicméně po tom, co jsem si před šesti lety dvakrát prošel léčbou rakoviny, jsem si ve všem udělal pořádek. Jsem aktivní člověk plný energie, který zbožňuje život. I když mnoho lidí po rakovině zpomalí, já jsem zrychlil ze 100 km/hod na 300. A to ve všech oblastech svého života – pracovní, rodinné, sociální i sportovní.

– Klára Dedkova, Luxury Magazine